Kam investovat



V dnešní době je problém, kam se svými úsporami. Jak je celé anebo alespoň část z nich opravdu zhodnocovat. Tj. dosahovat vyššího růstu jejich nominální hodnoty, než jaké je tempo inflace.

Obtížné je to proto, že nejpřirozenější způsob uchovávání hodnoty - vložení na bankovní účet prakticky nikdy nezajišťuje toto zhodnocení. Vysoká míra jistoty a stability (objektivní výhody bankovních účtů) je totiž vykoupena na druhé straně i relativně nízkými úroky. Relativně myšleno ve vztahu k míře inflace, která určuje tempo poklesu hodnoty peněz, které máme.

Úrok versus inflace

Úroky na účtu v bance (dokoce i na tzv. spořících účtech, kde je úrok o něco vyšší než na tzv. běžném účtu) jsou prakticky bez výjimky dlouhodobě pod úrovní tempa inflace. Z hlediska zhodnocení tak peníze uložené na bankovním účtu fakticky svou hodnotu ztrácí - úrok (parametr, který přidává na hodnotě úložky) je nižší než míra inflace (permanentní ekonomický jev, který pomalu, ale soustavně ubírá na hodnotě úložky).

Základní otázka investování - je reálné zhodnocení kladné?

Základní otázkou zhodnocení je, zda došlo k "reálnému zhodnocení", tedy tomu, zda nominální růst hodnoty úložky překonal tempo růstu inflace. Podívejme se na příklad:
Díky úroku roste nominální hodnota (např. namísto 100 000,- máte po roce úložky třeba 101 000,-) uložených peněz. Ovšem ve stejné době činila inflace např. 2 - 3% (v prosinci r. 2016 činila roční míra inflace 2,2%, v prosinci 2017 2,7%...), což nevyváží 1% růstu nominální hodnoty... Příklad rozdílu je typický. Prakticky vždy existuje rozdíl něklika procentních bodů mezi mírou inflace a úrokem na bankovním účtu. Při tomto typu úložky tak typicky peníze nominálně rostou, avšak reálně znehodnocují - pomalu svou hodnotu ztrácí (za za oněch 101 000,- si koupíte po onom roce méně než za 100 000,- rok předtím než z nich inflace odebrala třeba 3% jejich reálné hodnoty). A přesně to je jádrem problému, proč lidé uvažují nad jinou formou zhodnocování peněz než je vklad na bankovní účet.

Tempo znehodnocovní na bankovním účtu není nijak vysoké, navíc jde o relativně stabilní a bezpečnou úložku peněz, avšak jde spíše o opačný problém. Lidé usilující o růst hodnoty peněz prakticky musí přemýšlet o investování peněz - jiném typu úložky, protože na bankovním účtu jde typicky o sitauci uvedenou v příkladu a hodnota peněz reálně dlouhodobě neroste, ale naopak mírně klesá.

Pokud člověk touží po vyšším výnosu i za cenu vyššího rizika, které je s vyššími výnosy spojeno (typicvky akcie - dlouhodobě růst hodnoty i 5-10% ročně v průměru; i více u úspěšných titulů; ovšem jde o dlouhodobý průměr - v jednotlivých letech může hodnota naopak i citelně klesat).

Níže uvedené slouží těm, kdo přemýšlejí nad zhodnocením peněz potenciálně vyšším než bankovní účet. Bankovní účet nenadchne z hlediska výše úroku a zhodnocení, ale ani nezklame z hlediska jistoty. Ta je však vykoupena právě i nízkými výnosy (relativně nízkými bankovními úroky) a zpravidla tedy ztrácením hodnoty úložky. Proto pro příp. alternativy ke zhodnocování peněz přehled možností kam je možné investovat.

Následující seznam je přehledem, kde lze typicky dosahovat v průměru vyššího zhodnocení než na běžném nebo spořícím účtu. Seznam je opatřený komentářem k výhodám a nevýhodám spojeným s konkrétním typem investice.

Zásady investování

Než přejdeme k jednotlivým typům - při investování prosím však vždy dbejme zásad investování.

Zásady investování:

- nikdy neinvestujeme částku, na které jsmme životně závislí

- hodnota investic může růst, ale i klesat - historický vývoj představuje určitý trend, nikoli však záruku, že takto bude i pokračovat

- u nových typů investic zkoušejme nejprve investovat po menších částkách - min. po dobu než se s typem investice lépe seznámíme

Seznam možností, kam investovat

K typům investic, u nichž lze dosahovat vyššího zhodnocení patří nemovitosti, vzácné kovy (investiční zlato a stříbro), měny, kryptoměny, investiční diamanty, starožitnosti. umělecká díla a obchodovatelné cenné papíry (zejména pak akcie). To je výčet investic, kam lze uložit peníze a mít zhodnocení, které nejen pokryje inflaci, ale může majetek navíc i zhodnotit. Vyšší výnos těchto investic je vykoupen i vyšším rizikem než jaké je spojeno s bankovním účtem. Z dlouhodobého hlediska zpravidla rostou, ovšem nelze vyloučit ani jejich poklesy.

Nemovitosti

Investice do nemovitostí patří mezi klasické typy investicí. Můžeme zde rozlišovat ivestice do (nájemního) bydlení a pronájem komerčních prostor (kancelářských a obchodních).

Plusy: investice má i užitnou hodnotu - lze ji příp. sám využívat.

Mínusy: regulace u nájemního bydlení - staré smlouvy (měnit znění smlouvy k bytu, ve kterém už nájemník bydlí lze v zásadě po oboustranné dohodě, zcela v jiné situaci je pronajímatel při uzavírání nové smlouvy, omezení občanským zákoníkem - doba a důvody výpovědi nežádoucího nájemníka; vyšší objem finančních prostředků - neltze zde zainvestovat třeba 20 tisíc, ale naopak musí mít investor pohromadě sumu na koupi celého bytu, komerčních prostor nebo nájemního domu.

Vzácné kovy

Vzácné kovy jsou taktéž klasickým typem investice. Dříve bývaly i bankovky v oběhu 100%-ně kryté vzácným kovem v depozitáři centrální banky a bylo možné je za zlato v příslušném kurzu zpět vyměnit. Tento princip krytí už neplatí. To však nic nemění na tom, že vzácný kov sám o sobě je stabilním a dobrým uchovatelem hodnoty a typicky (až na výjimky konkr. let, které nebyly růstové) i se zajištěním jejího růstu.

Plusy: Omezené množství kovu k dispozici - vliv na jeho cenu.

Mínusy: Vždy se může objevit nové naleziště (anebo se s technologickým pokrokem stát dostupnější ta již známá), které mohou mít negativní vliv na cenu/hodnotu kovu.

Měny

Měna cizího státu může být investiční příležitostí. Lze u ní spekulovat jak na pokles, tak na růst. Cizí ekonomika čelí cizím vlivům a je ovlivňována vnitřními faktory, které jsou jiné než v domácí ekonomice. Prakticky to znamená jinou míru inflace v cizí ekonomice a jinou úrokovou míru nastavenou centrální bankou cizí země. Ta se svou výší promítá (tvoží základ) do úrokových měr komerčních bank cizí země. Jinými slovy mít konto např. ve švýcarských francíh představuje i jinou úrokovou míru, se kterou budou prostředky na něm úročeny (ve srovnání s úrokovou mírou domácí měny).

Celkově je tak úožka ovlivňována jinými základními faktory (úrok, míra inflace) než těmi spojenými s vnitřní situací domácí ekonomiky.

Plusy: Vysoce likvidní investiční aktivum. Likvidita znamená převoditelnost na peníze. Vzhledem k tomu, že zde je aktivem přímo měna, jedná se o tu nejvyšší míru likvidity, kde není prakticky žádný problém (prodleva) převést částku v kterýkoli okamžik zpět např. na české koruny (např. u akcií není lidkvidita tak vysoká - převod cenného papíru na peníze zaběre několik dní až týdnů zpravidla - likvidita akcií jako investice je tak podstatně - o tuto prodlevu - nižší).

Mínusy: K čistému výnosu z cizí měny je nutno započítat i posun kurzu párové měny. Jinými slovy čistý úrokový výnos netvoří jen úrok např. švýcarské banky po zdanění, ale i zhonocení anebo naopak oslabení švýcarského franku oproti koruně, ke kterému došlo ve stejném období, za které byly uložen = peníze úročeny. Pohyb kurzů měn se zpravidla poměrně těžko předvídá.

Kryptoměny

Rozhodně nová investiční příležitost, která byla vyvyinuta až v 21. století po nástupu internetu. Jde o měny postavené na šifrování a velmi transparentních pravidlech (je předem známo, kolik jednotek je a bude v oběhu) a principu decentralizace (není žádná rozhodovací autorita, který by průběžně měnu mohla ovlivňovat - hodnota je dána pouze vlivy poptávky a nabídky).

Plusy: Transparentní principy, oproštění se od vlivů rozhodnutí centrálních bankéřů o tištění nových peněz nebo ovlivňování kurzu - potažmo inflace (prodejem či nákupem devizových rezerv) apod. Pokud kurz znehodnotí měnu (např. v zájmu zlepšení exportní pozice) např. vůči dolaru, představuje to zároveň možnost "importu inflace", protože automaticky zdraží produkty obchodované v dolarech, kterým je např. typicky ropa...

Často může třeba znehodnocování měny plnit kromě ekonomických cílů i politické (centrální bankéři jsou jmenování politiky). Jak ekonomická, tak politicky motivovaná rozhodnutí bankéřů však mohou měnu znehodnocovat. A taktéž mohou být chybná nebo sporná - přidávat jedněm a ubírat druhým (např. poškozovat v důsledku věřitele a zvýhodňovat dlužníky, anebo naopak). Principem kryptoměn je oproštění se od rozhodování centrálních autorit (která mohou být chybná anebo protěžovat konrétní skupiny) a s tím spojená transparentnost.

U některých zatím velmi slušný růst hodnoty (např. bitcoin, ethereum). Vysoce likvidní aktiva.

Mínusy: Velké množství typů kryptoměn - menší přehlednost. Kromě bitcoinu jich existuje min. několik dalších desítek a vznikají nové.

BitBay - Exchange Digital Currencies

Cenné papíry

Klasický a velmi oblíbený způsob investování. Nákup podílu ve firmě (akcie), ev. zapůjčení peněz - obchodovatelný dluhopis.

Plusy: Mnoho technických analýz, mnoho akciových burz, kde lze nakupovat akci a dluhopisy.

Mínusy: Likvidita méně známých titulů může být problematická. Typicky akcie z kuponové privatizace méně známých podniků.

Starožitnosti

Stabilní a osvědčený uchovatel hodnoty i zprostředkovatel výnosu.

Plusy: Mnohdy vysoké zhodnocení.

Mínusy: Skladnost (akcie ani měny nic neváží a nezabírají žádný prostor). Likvidita - na starožitnosti nutné najít správného kupce.

Umělecká díla

Investice do umění patří k těm hodně sofistikovaným. Vyplácí se, ale je potřeba i hodně znalostí, co přesně koupit a zpravidla je doménou znalců, problematicky se jí lze věnovat částečně, jinak bez znalosti oboru. Příp. přichází na řadu doplňkově - jako investice poté, co už má člověk zainvestováno v řadě jiných typů a hledá nové příležitosti i za cenu vyššího rizika.

Plusy: Unikátní investice, mecenášství, mnohdy velmi vysoký výnos.

Mínusy: Nutná znalost - typicky dějin umění/moderního umění, velký přehled k možnosti ocenění děl.